Police a poličky
V našem OrchardHouse uvidíte hned několik druhů polic. A všechny jsou úžasné.
Na podzim to budou už 2 roky, kdy jsem poprvé
držela v ruce hlízku ranunculusu, neboli pryskyřníku….
Jejich kouzlo - mít je v zahradě, mě prostě dostalo a a já se rozhodla je
zkusit..
Na Instagram sem tam něco napíšu, ale ucelený postup jsem si netroufala dát vám do té doby, dokud jsem sama neprošla jedním zazimováním a pak hlavně výsledkem, zda se jim bude chtít po zimě u nás znovu vykvést …….
a nyní je červen - a opravdu - jsou tady zas a řekla bych, že snad ještě silnější a zdravější, než vloni…Tak tedy pokud Vás láká jít do pěstování ranunculusů, tady jsou postupy ode mne:)
1. Kde a kdy koupit hlízy pryskyřníků
K pěstování ranunculusů přistupujte tak trochu podobně, jako k jiřinkám. Pokud budete chtít mít je v záhoně příští léto, je třeba začít pokukovat po hlízách letošní podzim. Některé barvy jsou hrozně
rychle pryč, nebo se na ně zase naopak dlouho čeká, např.oblíbená barva marshmallow…
Já nakoupila hlízy pryskyřníků od zahradníků z Holandska, na bulbi.nl. Zboží dorazilo snad i rychleji než z
tuzemska, profesionálně zabalené v originálních zazimovacích sáčcích, které jsem jednoduše vzala a nechala je ve
sklepě, položené hned vedle zavařených okurek:)
2. Předpěstování
Moje oblíbená metoda je, hlízy si předpěstovat. (dělám to tak i s jiřinkami).
Cca 2-3 týdny, před posledními mrazy, se jednoho dne odhodlám, že prostě počasí věřit budu a skočím do sklepa pro poklad, který zatím vůbec netuší, co na něj chystám. Natočím si do velké nádoby studenou vodu (tak nějak normální, ne ledovou), a ty malé hlízy, co připomínají chobotničky, do vody na
3-4 hodinky namočím. Občas zaskočím s nimi jen zamíchat, po chvíli jim zase připustím
čistou vodu. Hlízy během namočení zvětší svoji velikost téměř až 2x a jsou pak
připravené položit je do postýlky vystlané navlhčenou hlínou,(u mě dobře
fungují obyčejné nízké plastové bedny, průsvitné z Jysku), nakonec mírně hlínou
posypat - a pak vzít bednu a zase ji položit do sklepa vedle těch okurek:) Pokud máte
studenou místnost, kde je světlo, je to ještě lepší..
Během 14 dnů už uvidíte, jak začnou bohatě pouštět kořínky a žadonit, že
chtějí ven…
3. Kdy ven
Přestože je ranunculus odolný chladu, který je pro něj příznivější než letní
hicák, tak s výsadbou jsem po 2 roky byla stále docela opatrná. Když už to
vypadá venku opravdu slibně, počkám na sluníčkový a přitom ještě chladný den a jdu s
mými kamarádkami ze sklepa ven, k záhonu. Hlínu mají ode mne připravenou dobře
propustnou, pokud možno vydatnou na živiny, žádný jíl jim nesvědčí… Sadím je do záhonu cca 15-20 cm od sebe, ne nijak hluboko, klidně jim může korunka
malilinko koukat…
Pro tyhle krásky jsem pořídila malý foliáček, který je sestrojený na záhoně
během 5 minut a já mám pocit, že jim dám prostě maximum. …. asi je tím zase
trochu i urychlím a hlavně ušetřím od šoku ze sklepa rovnou do studeného
záhonu…
4. Kdy kvetou
Pryskyřníky vám začnou dělat radost od konce května po celý červen. Během
květeny určitě zalévat, jsou díky své intenzivní práci s tolika květy vyčerpané
a dát jim napít jim udělá dobře. Odkvetlé květy doporučuji ustřihnout, tím si
zajistíte další květenství.
5. Jak uskladnit
Jakmile budou mít ranunculusy svoji sezónu za sebou (červenec), nechte je ještě pár dní v
záhoně zatáhnout. Podívaná to sice není už nijak atraktivní, zato si tím ale
zajistíte to, že hlízy do sebe natáhnou potřebnou energii a živiny pro rok
příští…
Pak už je jen postupně vytahám ven, poskládám na suché, dobře větrané místo,
někde pod střechou, nechám pár dní oschnout a nakonec ostříhám suchou nať pryč.
Hlízky nijak neoplachuji, jen je oklepu a očistím a poskládám do dřevěné bedýnky
a nechám přezimovat tam, kde je chladno, ale nemrzne. Vloni to byla garáž…
No a na jaře se vše zase krásně zopakuje:)
Moje postřehy:
- řezané pryskyřníky ve váze vydrží opravdu hodně dlouho…. takže radost udělají
nejen v zahradě, ale i doma na stole
- sazené hlízy do květináčů, nádob - se mi moc neosvědčilo. Bylo na rostlinkách
vidět, že jsou jakoby bez života… záhon je prostě záhon
- slimákům pryskyřník nechutná:) .... konečně někdo:)
- na konci sezóny budete mít najednou téměř 2x více hlíz, krásně se v zemi rozrůstají
Sukulenty jsou v dnešní době naprostý fenomén. Ke koupi je nabízí už i řetězce s potravinami a po pravdě se jim ani nedivím... To, aby u nich rostlina přežila do té doby, než si ji odneseme domů chce odvahu jak prodejce, tak i nás kupujících - ale to bych se zrovna u sukulentů ničeho nebála:) Snesou totiž hodně:)
A asi i proto je mám tak ráda... Jsou nesmírně vytrvalí, vděční za kapku vody, co jim občas dáte. Když jsou na ideálním místě co se světla týče, odmění se vám kromě růstu i tím, že vám nadělí mnoho baby rostlinek a můžete si vypěstovat z jedné rostliny hned několik dalších.
Mě tohle nesmírně baví. Malé rostlinky z mé sukulentní školky používám pro nové sesazení do nádob, nebo mám prostě připraveno jako záložní zdroj do OrchardHouse za ty, kterým se tam už přestalo líbit:) ... a že se to děje:)
Tipů, jak množit sukulenty je mnoho, tady dnes vkládám ten, co mám osvědčený já, tak třeba využijete taky:)
Pokud vám rostlinka naroste v nádobě tak, že vidíte, že má na straně další výhonky, tak potom je to zcela jednoduché . Stačí odnože opatrně od té hlavní oddělit. Když jste šikovní a máte v ruce rostlinku i s kořínky, tak hned můžete sázet. Pokud vám ale v ruce zůstaly jen listy, nevěšte hlavu, i ty budou základem pro nový život..
Pak tady může být rostlinka taková, co se táhne za světlem a ztratí absolutně svůj tvar. Přesto je nádherná a zdravá. Tak tu já dneska vezmu, ustřihnu téměř až dole a o to, co zůstalo v květináči se starám dál, jak jsem zvyklá. Z ostatního pahýlu oddělím listy, které nechám 7-10 dní na suchém místě zaschnout. Až potom je pěkně poskládám na vlhkou (ne přemokřenou) zeminu, občas porosím a čekám. Někdy to trvá měsíc, jindy i tři, záleží na druhu sukulentu - a tyto listy jednoduše položené, rosené na zemině, svůj první kořínek jednou pustí.. A já se už teď na všechny tolik těším:)
Tyhle podzimní dny v zahradě naprosto miluju.
Když už musíte ten svetr hold vytáhnout, vzít s sebou hrnek čaje a jít pomoci zahradě, aby se po vyčerpávajících dnech cítila zase spokojeně a odpočatě..
Dneska jsem vyházela všechny cínie, postarala se o hlízy jiřin a vrhla se na vyvýšené záhony.... Prvně jsem měla vnuknutí, že dneska sklidím všechnu červenou řepu, ale když jsem viděla, jak se jí v zemi ještě líbí, vzala jsem jen pár kousků a zbytek tam ještě nechala....
Pro rychlou a zdravou svačinu často volím humus. Ať je jen čistý z cizrny, nebo ochucený pečenou paprikou a chilli, či můj nejoblíbenější - z červené řepy.
A dneska, když jsem trávila čas v podzimní zahradě - přišla chuť dopřát si svačinu i venku. A tak čerstvá bageta s humusem a teplým čajem, mi přijde pro tyto dny naprosto famózní.
Jednu větší řepu, nebo 2 menší venku opláchnu, osuším a vezmu domů, kde je nakrájím na plátky (asi 1,5cm), položím na plech s pečícím papírem a nechám v troubě při 180C skoro hodinu. Pečením se řepa zbaví své typické zemitosti a ty všechny její ostatní priority naopak vyniknou. Já jdu zatím posbírat popadaná jablka a vytáhnout hlízy jiřin pro uskladnění...
Když se vracím za chvíli domů, řepa už je nádherně rozvoněná.
Nechám ji vychladnout. Mezitím si připravím scezenou cizrnu (buď zavařenou, tj. 1 sklenice Lidl sterilované, nebo uvařenou)olivový olej, 2 stroužky česneku, tahiny, trošku vody, sůl. Následně vše rozmixuju, vymačkám šťávu z citrónu - důležitý! a buď ještě přidám tahiny nebo malinko vody, prostě tak, abych získala mnou oblíbenou konzistenci. A humus z červené řepy je hotový....
Jdu si uvařit hrnek zeleného čaje, beru čerstvou bagetu a misku s humusem a zpátky ven..... Utrhnout kus pečiva, máznout bohatou vrstvu humusu - a to vše v podzimní zahradě - tak tohle je pro mě TOP den...
Podzimní dny naprosto miluju. Byly, jsou a budou mým jasným favoritem.
Kromě té dechberoucí krásy venku, která je na každém koutu remízku, polní cesty , lesa nebo zahrady jiná, plná tolika hřejivých barev, tak to slunce v tyhle dny je pro mě absolutní vzpruhou a energií, z které myslím že čerpám celou zimu...
Minulý týden jsem vůbec nevím ani jak (samozřejmě že tam chodím ráda), zabrousila na Pinterest a při rolování v mobilu na mě vykoukly tyhle nádherné, zcela přírodní dýně, vyrobené čistě jen z provázků... Nápad byl původně na kroužky pro textilní ubrousky na stole, ale proč je nevyrobit prostě o chlup větší?
Postup je velmi jednoduchý a výroba nezabere víc než čtvrthodinku:)
Budete potřebovat: provázek, drátek, tavící pistoli, kousek skořice nebo klacíku namísto stonku, list z hroznového vína nebo jaký se vám líbí...
Vezmete tedy provázek, za mě čím silnější, tím je dýně pak masivnější. Pokud ale zvolíte slabší motouz, vůbec nevadí, jen prostě obtočíte okolo prstů víckrát:) A pak si tak nějak odhadnout, zda namotáte roličky na 3, nebo čtyři prsty - dle toho, jak chcete mít dýni velikou.
A točíte a točíte..Pokaždé, když ruličku na prstech domotáte, tak si ji pak pěkně slaboučkým drátkem stáhnete, aby se vám nerozmotala. Takto si připravíte 7-10 ruliček (opravdu záleží dle vašeho záměru a plánu), a ty si pak k sobě tavící pistolí přilepíte. K sobě vždy ty drátkové spoje. Tedy na drátek nanášíte lepidlo, dvě ruličky k sobě přimáčknete a pokračujete dál, až se vám dokola krásně spojí.
Uprostřed zůstává otvor na stonek, který jsem já použila ze skořice a druhý originál z dýně. Dozdobila jsem listem z hroznového vína, stejně tak jeho kudrnatým vínovým výhonkem. To, že list za pár dní uschne, vůbec nevadí, naopak - bude vše naprosto přirozené, přírodní...
Za mě skvělý nápad a tady odkaz na pinterest, kde jsem ho našla: https://pin.it/76zr7LO
Netřesky vládnou světem - a i u nás, v OrchardHouse, jsou rozmístěné, kde se dá.
Jde o trend, který je jednoduchý, bezúdržbový a přitom tak hezký..
Sukulenty nežadoní po vaší péči... Vystačí si bohatě sami a s dostatkem světla.
A tak, když jsem tenhle projekt zahlédla na Pinterestu, bylo jasno. Neboť knížky, jo, to já můžu:)
Číst jsem se prý naučila, když jsem chodila poslední rok do školky. Strašili, že budu ve škole nepozorná žačka a čtení mě už zajímat nebude. Nestalo se a vztah k těmto voňavým kráskám mi zůstal dodnes. Dárky, které od svých blízkých roky dostávám, jsou poukazy do zahradnictví nebo knihkupectví - to jsem já:)
Čili knížka naplněná sukulenty je vlastně skloubení zahrady a písmenek v jedno.
Nejtěžší z celého projektu sukulentové knížky bylo najít tu, která to odnese. Nejideálnější sehnat takovou, co je pěkně tlusťoučká. Něco, jako jsou nabubřelé kuchařky, nebo velké slovníky. Jenže to já přeci nedám:)
Takže hledala a hledala až našla jednu starou, zapomenutou knížku z antikvariátu, za 2,-Kč.
Dál přichází na řadu operace. Úkon, který toho, kdo tak rád čte jako já, prostě bolí.
Pár prvních stránek, třeba 15, nebo 20 otočíte a necháte bez řezné rány. Do dalších se pustíte prostě statečně, s odhodláním. Jde o to, vyřezat do stránek otvor, který pak následně vyplníte igelitem, trochou zeminy a pak vaším výběrem netřesků, klidně i kaktusů, mixu sukulentů, nebo mini kytiček. Můžete cokoliv, co se Vám zlíbí.
Pár listů s okénkem si otočte na přečtenou stranu, tak, abyste s nimi pak zakryli kousek igelitu, a vše pěkně dočista uhladili.
Nerovnosti jsem dočistila mechem, kůrou, barevným pískem.
Přestože se mi ještě teď chvějí ruce z toho barbarství, jsem spokojená a asi možná i ráda, že už mám tenhle nervák za sebou.
Aloe, medicína v květináči.
A s tímto mottem jsem vlastně pár roků zpátky s pěstováním Aloe začala, když mi švagrová poradila a darovala kus listu, kterým si mám občas potřít můj šeredný škrábanec na zápěstí. Sama jsem nevěřila tomu, jak rychle se rána začala hojit...
Od té doby pěstuju Aloe nejen pro jejich léčivý gel, který je vždy po ruce, ale i pro jejich krásu a taky absolutní nenáročnost.
Zasadit tuhle pokojovku do luxusní kameninové nádoby, košíku nebo jen do plechovky od kávy, pokaždé budete spokojení. Ty dlouhé listy napěchované léčivým gelem dodávají interiéru svůj osobitý půvab a za mě i trochu exotiky.
Dnes jsem si vyhradila čas na jejich přesazení, to jsem jim už tak dlouho slibovala.... Vyklepnout rostliny z květináčů, zkontrolovat a očistit kořenový systém, případné odumřelé kořínky odstřihnout. Podle toho, jak vám Aloe hodně naroste, je dobré vybrat vhodnou, větší nádobu. Že musí mít nádoba ve dnu otvor pro správný odvod vody ani není třeba ani dodávat. S hojností místa to ale nemusíte přehánět. Stačí jí opravdu jen málo. Co je ale důležité, dopřát Aloe dobrou zeminu. Půda musí být dobře propustná, promíchaná nejlépe s pískem, kamínky. Nic jílovitého, těžkého, rostlina by mohla začít uhnívat:(
Pokud Vám vyrostou vedle hlavní Aloe i malé baby rostlinky, radujte se, rostlině se u Vás líbí:) Je třeba je opatrně odstranit co nejblíže k hlavnímu kořeni, pak nechat 2-3 dny zaschnout a pak zasadit. Pokud zasadíte hned, jako já, tak potom se zálivkou ty 2-3 dny počkám.
Zálivku má Aloe ráda - tak nějak "s citem". Je ale natolik chytrá, že vám celkem jasně ukáže, jestli jste to s vodou přehnali, nebo naopak žízní:) (slabé dlouhé vytáhlé listy značí málo vody, ohnuté a skoro gumové listy jsou příznakem přelití).
Aloe má ráda světlo. Okenní parapet je ideální. Přes léto ji můžete i venčit:) Jediné, čeho se vyvarujte, je přímý sluneční polední svit, který by vám ji mohl i spálit...
Jak jsem už psala, pokud má někdo z nás nějaký škrábanec nebo třeba řeznou ranku z kuchyně, která tak dlouho bolí a hojí se, tak po prvních dnech zahojení hned používám gel z Aloe, potírám když si vzpomenu, 1-2x denně, list po dobu používání nechávám v ledničce a pokaždé si uříznu kousek pro vymačkání gelu. Určitě mnoho z Vás používá Aloe gel i na pleťové masky, nebo i jinak, zatím jsem sama ale nezkoušela:)
Tak zkuste Aloe a doplníte si tak i svoji domácí lékárničku:) .... Jen pozor na domácí mazlíčky a děti, vnitřní užití je toxické...
Jakmile se začíná chýlit ke konci sezóna jednoho období, tak po chvílích už přemýšlím, jak bude asi vypadat to nové... Čím bude dominovat, jak všechny doplňky v OrchardHouse skloubím dohromady a co všechno budu pro moji myšlenku potřebovat.
Vlastní výrobu máme rádi... Baví nás a hlavně, jde většinou taky o věci, které se prostě nekoupí, tedy ani nic jiného nezbývá:) Bylo to tak u naší rekonstrukce domu hned od počátku, kdy myšlenku o interiéru jsme měli, ale bylo jasné, že to všechno se bude muset odehrát v naší dílně...
Dnes půjde jen o zábavu, u které Vám zelenina poroste pod rukama a věřte, bude Vás bavit:)
Mrkve a mrkvičky, co budou zdobit letošní jarní OrchardHouse jsem vyráběla hned 2 způsoby: Motané a papírové...
a tady je můj postup:
Na ty z provázku jsem použila kus plastové výplně, co se dává například do vycpání balíků s elektronikou. Určitě by šel asi i tvrzený polystyren, nebo klidně i karton. Jde o to, najít doma hmotu, která vám půjde dobře seříznout do požadovaného tvaru mrkve - o nic jiného tu neběží:) Já tedy zvolila tu výplň balíkovou. Nařezala jsem si pár kousků, vzala oranžový provázek (přesný typ a název příze níže na obrázku) a od spodní části mrkvičky začala motat. Přízi si hned dole můžete přišpendlit, já ji přichytla lepící tavnou pistolí. Omotáno bylo co bys mrkví dohodil a jakmile jsem se vyšplhala do horní části oranžové pochoutky, tak jsem vzala zase tavící pistoli a opět si jednoduše horní část přilípla. Do středu mrkve vydloubaly nůžky dírku, do ní jsem pak nacpala papírovou trávu - a tradá, hotovo:)
Pokud se Vám nechce motat, můžete mít za chvíli košík mrkví i z papíru... Klasicky smotat kornoutek z oranžového papíru a stranu slepit. Na zelenou nať přehnutý proužek papíru a nůžkami nastříhat, ne přestříhat proužky. Ty pak naonduluji třeba tužkou a nakonec smotám do ruličky, kterou pak vlepím do připraveného kornoutku. Nakonec už jen fixou typické mrkvičkové čárky a myslím, že letošní jaro nemůže být kouzelnější...
Tak co, udělala jsem Vám aspoň mrkvovou chuť?:)
Lenka
Přes ty všechny věci okolo, z kterých je už každý z nás tolik unavený a otrávený ale přitom zároveň ještě stále vystrašený a nejistý - přišla letos po dlouhé době jedna věc, s níž se už téměř nepočítalo... ZIMA...
Zima, plná mrazivých dní a k tomu navíc nadílka sněhu.
Zima, kterou jsme tady neměli celou jednu dekádu.
Dny, kdy jsme všichni už hrozně dlouhou dobu sami, odstříhnutí od světa na který jsme byli zvyklí, nabírají najednou jiný dech... Alespoň tak to cítím já... Klišé, že člověk se musí radovat z maličkostí se stává najednou pravdou a chtě nechtě, musíme všichni vystoupit z naší komfortní zóny a začít tak nějak "nanovo"..
Jsou chvíle, kdy na tvoření nemám ani pomyšlení. Pak ale když den je za okny jako malovaný, vydrží od rána do večera proletovat sníh, navíc vše prosvítí slunce a k večeru začne naopak pořádně přituhovat, tak to vše mi dává energii a chuť oživit si naše dny právě nějakou tou maličkostí, jako jsou třeba ledové lucerny.
Možností jak vyrobit a prosvítit kousek ledu je mnoho... Každý kus zamrzlé vody se svíčkou je k večeru naprosto kouzelný... Já šla letos do výroby jak klasických přírodních luceren, tak jsem poprvé zkusila i svícny z balónků, které baví navíc i děti:)
Pro výrobu ledové lucerny potřebujete jen jakýkoliv plastový kyblík nebo nádobku, doprostřed jsem dala pet lahev vysypanou kamínky, to proto, aby kromě zatížení ve vodě šla po zamrznutí i lépe vyndat. Pak stačí jen obejít zahradu, utrhnout kousek jalovce, větvičku tisu, obsypat červenými bobulkami z dřišťálu či přidat zimou zkřehlý šípek... Při mrazech, které panují letos, je výsledek hotov i do 12 hodin:)
Druhý tip na ledové svícny z balónků jsem viděla u mého oblíbeného Clause Dolbyho. Video návod má na svém instagramovém účtu... Je to přitom tak jednoduché a pro děti zábavné tvoření. Balónky jsme naplnili vodou a vystrčili ven na mráz. Druhý den ráno svlékli balónek, do horní části udělali nožem otvor a vylili ven vodu, která nestačila zmrznout. Pak vzali talíř, do kterého jsme nalili naopak horkou vodu a spodek balónkové lucerny na chvíli do koupele ponořili. Během pár vteřin se dno svícnu jako mávnutím hůlky seřízlo a máte pak v ruce lucernu, které stačí najít už jen luxusní místo ve vaší zahradě, terase a k večeru ji rozzářit...
Amaryllis.
Už jsem se zmiňovala v mém instagramovém příspěvku, že tyto květiny jsem si letos sama tak trochu nenápadně u mého chlapa objednala... Miluju tu jejich majestátnost, krásu a slavnostní vzhled.
Typické a u nás oblíbené jsou asi víc ty cibulové. Velké potěšení a noblesu přinesou určitě ale právě ty řezané...
Samotné stvoly jsem přizdobila jen borovicí, tújí, červenou svídou a dřišťálem a vánoční kytice, kterou nelze v místnosti ani náhodou přehlédnout, je tady...
Jediné, co jsem řešila, bylo to, aby mi co nejdéle vydržela.
Nechala jsem se inspirovat radou od dánského floristy Clause Dalbyho a o návod, jak se o tento skvost postarat, se podělím dnes ráda i s Vámi:)
První co se prostě musí, je stonky Amaryllis jednoduše zkrátit. Ze zahradnictví si většinou přinesete opravdu luxusně dlouhé, zdravé kousky, které když však chcete dát do vázy, budou téměř vždy "too much". Kromě toho, téměř jako každá řezaná rostlina, i oni mají rády čerstvé seříznutí... Takže ostrý nůž a jde se na to.
U Amaryllis volte rovný řez, nikoliv šikmý, jako třeba u růží apod. Prostě čistý rovný řez.
Jelikož květiny mají krásný dutý stonek, jsou velmi náchylné k tomu, že díky své váze se po pár dnech prohnou - a to určitě nechceme... Tedy velmi vtipný fígl je v tom, že do stonku se vloží rovný klacík... Použít se dá jakýkoliv i suchý proutek.
Dalším krokem, aby se vám například při výměně vody (což se doporučuje každý 3.den) nevysouval proutek ven, nacpala jsem do spodní části otevřeného stonku kousek papírové utěrky, ubrousku. Krásně zabezpečí bez známky rozdílu pitný režim pro květinu a přitom nám skvěle splní účel.
Stonky Amaryllisu se velmi rády třepí. Abychom tento jev co nejvíce omezili, spodní část omotáme párkrát gumičkou a tím je krásně zpevníme.
Tou poslední částí je dát květině možnost dýchat. Pár centimetrů pod květem, asi tak 5cm, se stvol do křížem propíchne ostrou jehlou. Za tuto péči nám opravdu poděkuje a vydrží ve váze až několik týdnů...
Pak už jen čerstvá voda, ne příliš přetopený byt a vánoční kytice Amaryllisu vám bude dělat společnost i týdny...
Věnec z nasušených pomerančů jsem zahlédla minulý týden na internetu a uchvátil mě hned na první dobrou.
Do této vánoční atmosféry vůně grepu, pomeranče nebo mandarinek prostě patří a tolik stará tradice sušení citrusů je stále trendy. Věřte nebo ne, do 15 minut vám může tento kousek viset doma a dělat radost (samozřejmě bez předcházejících hodin sušení).
Tak jdeme na to:) Potřebovat budete: 8-10 pomerančů, sušičku nebo jen troubu, tavící pistoli, karton, stuhu - toť vše...
Když se rozhodnete, že se pustíte do pomerančového věnce, trochu vám název napoví, že potřebovat budete právě ty pomeranče:) Takže při nákupu na ně myslím a pár si jich domů přivezu.. Počet záleží na jejich velikosti, píšu tedy 8-10 kousků. Pokud bych ho vyráběla podruhé, asi bych koupila spíše ty menší... Lépe se pak na sebe plátky skládají a tvoří hezčí seskupení..
Pomeranče jsem nakrájela na plátky o tloušťce cca 4mm. Tenounké by v troubě zhnědly, silnější by se sušily asi zase moc dlouho.. Prostě s nožem tak nějak tak akorát....
Citrusy je nutné usušit. Kdo má doma sušičku na ovoce, tak tam je vše jasné.. Bez sušičky se ale obejdete také, jako třeba já:) V troubě při 90 stupních jsem je sušila okolo 6 hodin (plátky jsem obracela každou půlhodinu). Pak jsem nechala pomeranče ještě na vzduchu dojít a hlavní surovina byla připravená.
Dále si připravíte kartónový kroužek, kruh. Můj má průměr 25cm. Vystřihnete tedy kulatý základ a jdete na tu nejvíce zábavnou část, lepení. S tavící pistolí připevňujete, lepíte plátky pomeranče tak, aby se vám různě překrývaly, tvořily oku lahodící seskupení a na vnitřní ani vnější straně nijak nevyčnívaly. Kdyby tavící pistole tolik nepálila, tak tento krok zvládne i malé dítě - jak je to jednoduché...
Četli byste dál? Bohužel už není co:) Jsme u konce:)
Stačí uvázat jen stužku a pověsit:) a tradááá .. hotovo:)
Kdo mě zná, potvrdí, že tvoření a design mě baví a provází celý můj život. Přesto je to stále jen mé hobby, ke kterému po chvílích usedám a pokud mohu, sdílím dál, těm, co mají stejný druh potěšení v srdci:)
A tak bych ráda čas od času dopřála možnost všem, kterým se farmhouse dekorace líbí, pořídit si nápis, motiv ve stylu vinylové nálepky...Je totiž úžasným zpestřením čehokoliv...
Dřevěné cedulky ve formě nápisu, dozdobení vázy, terakoty, hrnečku, nebo při výrobě různých ozdob, které třeba v těchto dnech přidávám i já - takové, co budou zdobit letošní vánoce náš OrchardHouse.
Držím se u nás stále milovaného dřeva, nápisů ve fontu Farmhouse, provázku a barev černé a bílé.
Pokud k Vám ode mne nálepky dorazí, dostanete i návod, jak z transparentní fólie motiv přesunout na Váš vybraný podklad, s tím, že na tom vůbec nic není... Stačí mít po ruce jen třeba platební/věrnostní kartu a opakovaným přejetím po fólii zůstává zázrak tam, kde potřebujete:) Vzhůru: BE CREATIVE:)
Červená řepa...
Během jara a léta jsem dostávala pár dotazů k jejímu pěstování. Zda je ze semínek nebo sazenic, kde jsem je koupila, co za hlínu je třeba, zálivka apod.
Když se ohlédnu na začátek, tedy do jarních dní - a mé rozhodnutí - mít ve vyvýšených záhonech červenou řepu - vůbec jsem nepředpokládala, že dojdu až do finále a něco sklidím:)
Můj hlavní záměr byl: mít pestrou, hezkou zahrádku, plnou barev a různorodosti.
S velkým vybíráním a studiem nad danou odrůdou řepy jsem si taky hlavu nelámala. V Hornbachu, kam mimochodem chodím moc ráda, mi v březnu skočily do nákupním košíku semínka červené řepy a já si řekla, že je prostě jen "zkusím".
Naše vyvýšené záhony byly letos nově připravené, dostaly vše, co je třeba a asi právě tomu přikládám celou zásluhu, že vše vyrostlo, kvetlo a bujelo jak divé. Pro půdu jsme dodrželi doporučené střídání kompostu, uleželého hnoje a hlíny.
Semínka řepy jsem vysela opravdu až koncem dubna, když už to venku vypadalo slibně. Krásně po zasetí vzešla, troufnu si říct, že snad úplně všechna. Ano a vím, jsem si plně vědomá a rozumím tomu, že je nutné rostlinky následně protrhat, tak, aby měly bulvy dostatek místa. Jenže když mně je těch malých baby rostlinek tolik líto... a tak jsem jednocení udělala opravdu jen minimálně. Žila jsem s tím, že čerpat z řepy budeme pouze listy do salátů, které jsou mimochodem naprosto vynikající. S tím, že se něco pod zemí tvoří, jsem vůbec nepočítala....
Zálivku dostala řepa tak, jak všichni její sousedi. Letos jí dělala společnost pažitka, mrkev a tymián, na vedlejším záhonu tvořila pár s růžičkovou kapustou. Tedy nijak zvlášť jsem jí pozornost nevěnovala, ale ani ji s vodou nezanedbávala..
No a máme tady říjen, kdy postranní listy červené řepy viditelně ukazují svojí povadlou, zhnědlou barvou, že přišel čas...A sklizeň je plná nádherných, rudých plodů.... K neuvěření...
Řepu doma milujeme na všechny způsoby. Ten nejvíce oblíbený způsob je ale tento:
Celé bulvy řepy uvařím se slupkou doměkka. Když je ještě vlažná, oloupu ji. Následně nastrouhám na jemném struhadle a podle chuti doladím octem, solí a cukrem. Nakonec vmíchám nastrouhaný křen. Uzavřu do skleniček a uložím v lednici. Je to skvělá, zdravá a osvěžující příloha - snad ke všemu:)
A příští rok? - jdu do ní zase:) Pojďte se mnou:)
Na letošní podzim a jeho dekorace jsem se těšila obzvlášť. Těch dní "up&down" díky situaci s pandemií je už tolik, že to prostě i na mě někdy padá...A tak se snažím nacházet radost právě v maličkostech, které umí dodat energii, potěšení a radost...
To podzimní teplo je přes den najednou úplně jiné, navečer už pořádná zima a přesto je podzim mým favoritem. V zahradě už to neběží tak hektickým tempem jako ještě nedávno, všechno se tak nějak zklidňuje a mezi moje ideální dny patří vzít čtyřnohého parťáka, vyrazit ven do přírody a přitom načerpat tu sílu z barev, pestrosti, co paleta podzimu nabízí ...
Trendy letošního podzimu jsou hnědá/přímo rezavá a věřte nebo ne, modrá... Na tu druhou variantu jsem si netroufla, ale teď, když jsem viděla, jak opravdu dokáže ta sametově borůvková barva zavládnout doma, vytvořit útulný a teplý look, příští rok do ní asi půjdu:)
V OrchardHouse letos najdou hosté tedy tu první, dominantní barvu. Hnědou - rezavou:) Vyrobila jsem několik cedulí a cedulek, které s typickými podzimními popisky do farmhouse stylu prostě patří. Moje milované jeřabiny však stále dál zůstávají... Pár dýní, vřesu, začínajícího šípku a pro okázalost větvička eukalyptu - a podzimní nálada je tady...
A nebyl by náš příběh o rekonstrukci OrchardHouse úplný, kdybych nezmínila to podstatné, na čem naše story stojí. To, díky čemuž vše vzniklo. To, z čeho do dnešního dne čerpáme inspiraci, energii a vášeň pro bydlení.
A KDY JINDY, NEŽ NE DNES....
Ano, je to Amerika...
Poprvé jsem odletěla za oceán v 19-ti. Bylo to tenkrát pracovně, doprovázela jsem jeden pár lidí, který potřeboval mít sebou anglicky mluvící "holku", která po pravdě ale anglicky vůbec super nemluvila - prostě se jen nebála:) Podruhé, to už mi bylo o 2 roky víc a můj pobyt se protáhl na pár let.. Byla jsem tou dobou zklamaná, že ze mě učitelka prostě nebude, na VŠ jsem se nedostala, tady mě nic nedrželo, tak jsem zvolila krok do neznáma. Dodnes jsem za toto rozhodnutí sama sobě vděčná.
Kromě toho, že jsem tam poznala chlapa, který mi byl oporou, táhlem a útěchou v dnech nelehkých - a dodnes naši káru táhneme spolu:) - našla jsem v Americe obrovskou inspiraci, jak žít....
Ve dnech jsem chodila do školy, abych moji angličtinu pilovala a ladila, po nocích jsme dřeli. Ale když je člověku něco přes dvacet, vůbec si to nepřipouští, vše bere s nadhledem, úsměvem a nějak je to prostě všechno lehčí. Dnes nad sebou někdy kroutím hlavou, jak jsme to všechno vůbec zvládli:)
Když začínáte asi kdekoliv v cizině, nikoho moc nezajímá, jakou školu máte v rodné zemi za sebou, zda jste měli v úmyslu dělat úplně něco jiného, než leštit po nocích umyvadla, zrcadla a mopovat hektary podlah. Věřte nebo ne, tohle se mě ale nikdy nedotýkalo... Naopak, byla jsem Americe vděčná, že mi dala příležitost práci mít. Možnost zapojit se mezi klasický americký proud a zažít věci, na které nikdy nezapomenu. Samotné uklízení nebo práce servírky mi dalo pocit pokory a nikdy bych se nemohla na profesi pro někoho obyčejnou - dívat ze shora.
Je jasný, že všude je něco, není celá Amerika jen ideální zemí, kde jde vše optimální a bez chyb. Asi to bude ale opravdu tím věkem, ale já v té době viděla jen to hezký. Viděla jsem lidi, kteří se o nás zajímali, chtěli nás podpořit a nikdy a za žádných okolností nedali pocítit něco, jako je méněcennost či nevýhoda, že jsme cizinci. Viděla jsem nekonečný příval inspirace, pro jakoukoliv oblast, která vás baví. Viděla jsem to, že pokud tam člověk žije, dodržuje pravidla a chová se tak jak má, je mu celá zem absolutně nakloněná a má opravdu šanci, zažít si svůj americký sen... Viděla jsem ale taky, že stačí jen malé zaškobrtnutí - a Váš sen je v tu ránu pryč a vy sedíte s rukama v klíně a nemáte během chvíle vůbec nic. ...
Přesto všechno - jsem Americe nesmírně vděčná, zavázaná... Proto i v mých postech často vidíte povzdechy a díky k této zemi... Proto se za oceán každoročně vracíme... a proto já sama jsem přesvědčená, že bez Ameriky by naše realizace OrchardHouse Farmhouse nikdy nevznikla.
We will never
forget....
Early fall decoration - podzimní dekorace s předčasem:) asi tak bych nazvala moje zářijové tvoření...
Vytváření nových projektů musí hlavně bavit. Chuť a čas jdou k tomu všemu ruku v ruce:) Ráda si tedy připravuju některé věci s předstihem, tak, aby když přijde ten pravý čas, měla vše hotové a mohlo dojít k tomu úúúúžasnému momentu, kdy se Vaše svěží letní bydlení promění na tolik hřejivý, podzimní domov, plný teplých barev a vůní...
Naše dýně si v tyto dny poklidně dozrávají v zahradě a čekají na svůj slavnostní den, kdy je půjdu ustřihnout, obdivovat jejich barvy a tvary a vyzdobit s nimi celý dům...
Určitě jste ale i Vy zahlédli na internetu tyto krásné pletené dýně... Já po nich pokukovala už loni a až letos jsem dostala odvahu se do nich pustit. A řeknu Vám - že tohle zvládne opravdu každý:)
Jehla a já jsme se v životě vůbec nepotkaly:) Takže ten, kdo by mi tady vysvětloval, že tohle díky šití nezvládne - tak u mě neobstojí. Jde opravdu o totálně jednoduchou, rychlou a musím říct že i uklidňující činnost, kdy se Vám během chvíle úroda dýní na stole zvětšuje a zvětšuje a Vy máte stále větší chuť je vyrábět dál.
Na výrobu potřebujete pouze starý svetr, z kterého jednoduše ustřihnete rukávy. Jeden rukáv Vám zajistí hned 2 dýně:) Pak vatelín, nebo úplně obyčejnou výplň na polštářky, kterou koupíte jen za pár drobných v každé galanterii. Pár fazolí, co Vám dno dýně pěkně vyváží a bude více stabilní. Provázek a tavící pistoli. A dýňové tvoření může začít:)
Postup krok za krokem ani popisovat nebudu, rovnou přidávám odkaz na YouTube, podle kterého jsem dýně dělala já. https://youtu.be/eMmpf2L4gsA Je jasný, rychlý a pochopitelný. A hlavně, podle toho se Vám dýně určitě povedou:) Takže pokud jsem Vás nalákala, jsem ráda, že v tom letos nebudu sama a určitě mi pošlete pak i Vaše fotky, jak u Vás staré svetry dopadly a hlavně, jak to u Vás těm Vašim dýním sluší:)
Krásný, i když hodně deštivý pátek od nás, z OrchardHouse:)
O tom, že pokojové rostliny jsou teď trendy a přišla jsem jim na chuť i já, jsem už psala. A o tom, že si je hrozně ráda sama množím, do mé tzv. zásoby pro horší časy, už víte také:)
Dnes bych se s Vámi ale ráda podělila o tip, který se mi opravdu u množení pokojovek osvědčil a Vám, kteří jste posedlí stejnou zálibou, moc ráda doporučuji.
Jde o využití 2 úplně obyčejných surovin, které jsou pro nově ustřižené, uříznuté rostlinky úplným lékem a vzpruhou.
Jde o med a skořici.
Skořice funguje jako čistě přírodní kořenový hormon, díky němuž rostlinka produkuje více kořenů.
Med zde hraje roli protiplísňovou.
Připravím si vše předem tak, aby rostlinky nebyly dlouho "na suchu". Do mističky dám trochu medu, do další skořici, hned mám i květináč s hlínou výběru takové, jakou daná květina potřebuje. Po ustřižení rostliny řez namočím do medu, pak hned do skořice a následně jde květina do hlíny. Jestliže množíte formou vody, tak i do vody přidávám trochu medu, rozmíchám a pak vložím ustřiženou větvičku do této vody a čekám, až pustí kořínky. I ve vodě ji chráním medem proti plísním.
FOTONÁVOD:
Pěkné pondělí od nás:)
Konečně se venku udělal po delší době zase jeden teplý den prolitý sluncem... Ten květen nám dal docela pěknou nálož zimy, viďte? A když přijdou takové dny, mám náladu a chuť zase něco do OrchardHouse vymyslet, obměnit, vyladit:)
Jediná zeď, která na něco ještě čekala, byla ta v kuchyni, hned naproti lince. Místa v prostoru jsem moc ubírat nechtěla, ale přesto doladit to chtělo.
Tak jsem přišla s nápadem, který byl v dílně schválen a mohlo se začít:)
Ke zdi jsme dali úzký barový stolek (vlastní výroby) s 2 židlemi (židličky JYSK) a vytvořili tak místo, které je ideální pro lenošení, pozorování toho druhého, když vaří, smaží, krájí,... Takové to domácí tlachání u přípravy oběda, večeře, často patří mezi ty nejlepší části dne.
Každý nápad musí mít ale svůj bonbónek:) Tím pro toto místo je jednoduchá dekorace, kterou jsme o víkendu vytvořili. Jsem z výsledku nadšená....
Krásné odpoledne od nás, z OrchardHouse...
Často mi chodí dotazy ohledně našich oken. Tedy vlastně ohledně buxusů, nebo chcete-li zimostrázů:) Chtěla jsem vždycky rychle odpovědět přes náš instagram, ale bylo toho víc, že jsem se rozhodla vše pěkně sepsat a podělit se s Vámi o můj systém pěstování tady v blogu.
Začnu úplně obyčejně: "Ano, jsou živé":)
Na oknech OrchardHouse je máme již třetím rokem, přináší nám nesmírnou radost a svou kombinací terakoty a zeleně dodávají domu to, co jsme chtěli: Krásu v obyčejnosti.
Moje péče o tyto okenní krásky není nikterak náročná, přesto ale bez povšimnutí zůstat nemohou.. Pro výběr zeminy vždy volím půdu humózní, lehce jílovitou. Buxus není náročný na zálivku, ale díky tomu, že je mám v nádobách, tak vodu potřebují častěji než ty, které si lebedí v zahradě. Pro zachování vláhy mám každý květináč obsypaný také keramzitem (pomáhá hlavně v parných letních dnech) a samozřejmě mističkou.
Protože chci svým rostlinkám dopřát to nejlepší, obohacuji jejich růst organo-minerálním hnojivem. To nejlepší jsem našla od zn. Forestina. Vápník, který právě buxusy tak potřebují, pochází ze schránek mořských živočichů a krásně se vstřebává.
To, co nás zahradníky poslední roky ale tolik trápí, jsou housenky (zavíječ zimostrázový). Proto pečlivě rostliny prohlížím a jakmile se někde objeví první pavučinka, není jiné cesty, než všechny rostlinky důkladně ošetřit. Postřik na hubení housenek si vyrábím sama. Je opravdu jednoduchý a hlavně: účinný.
2 litry vody, 6 chilli papriček, 40% alkohol (cca 75ml). Chilli papričky svaříte ve vodě. Vývar necháte vychladnout. A nakonec přidáte alkohol. Dám do rozprašovače a poctivě každou rostlinku postříkám. Mělo by se opakovat cca po týdnu, 10 dnech.
Sestřih rostlin provádím 2x ročně. Na jaře a okolo konce září. Nepotřebuji mít na oknech žádné akorátní tvary, jsem spíše zastánce přirozenosti. A tak nůžky zkrátí jen tak trochu to, co vyčnívá, jinak je nechávám košatět, houstnout a růst.
Zimu přečkává zimostráz i v těchto malých nádobách skvěle. Na zálivku samozřejmě nezapomínám, nemusí být už ale tak frekventovaná.
Zatím jsem nepřišla na to proč, ale na severozápadní straně domu mi již 2x jedna rostlinka odešla. Pečuji o všechny stejně, přesto se to stát ale může... Pro tento případ mám v jedné nádobě před vchodem do OrchardHouse sesazené 3 zimostrázy u sebe, které tam nechávám jakoby připravené, v záloze, pro případ, že by to mohla nějaká za okně vzdát a výměna je pak hotová během chvíle:)
No a poslední věc, která žádnému zahradníkovi nesmí chybět: "Kde rostou květiny, tam roste i víra". (Lady Bird Johnson).
Nikdy jsem nebyla milovník Velikonoc. Už jako holka jsem měla k tomuto jarnímu svátku víc odpor, než radost. Ani ten jeden školní den volna mi tento pocit nezlepšil.
V těchto dnech, kdy jsme všichni doma, izolovaní, za našimi okny se odehrává boj s něčím cizím, co nás nutí přemýšlet o věcech, o kterých se nám přes pár dny ani nezdálo - bych za klasické, tradiční velikonoční svátky plných zvyklostí dala cokoliv.
A tak je je to téměř s čímkoliv a myslím, že tento pocit má asi i většina z vás....
OrchardHouse jsem nenechala těmto prázdným dnům napospas. Musela jsem mu dopřát to, co k Velikonocům patří, tedy svěží a jarní výzdobu. Tak tedy i tyto naše nápady, motivace, inspirace a dekorace přidávám do mého blogu. A právě v těchto dnech mě víc než kdy jindy potěší, pokud Vás tyto nápady navnadí udělat si doma kousek hezkého stolu, zátiší a vnést mezi Vaše nejbližší ten příjemný pocit tepla a radosti.
Na všechny své hosty, kterým jsme bohužel museli v tento moment rezervace zrušit, se OrchardHouse dále těší a já pevně věřím, že ten časový posun pobytů už nebude tak daleko...
Klidné Velikonoce s pevným zdravím nám všem moc přeji...
Krásnou středu od nás, z OrchardHouse:)
Dlouho jsem o sobě nedala vědět... A důvodů bylo hned několik... v lednu jsme spustili naše ubytování v soukromí a to, že zájem o pobyt v našem Farmhouse bude tak velký, jsme opravdu vůbec nečekali. Díky tomu, že nejsme žádní hoteliéři, tak se vše učíme za chodu a snažíme se věci okolo stále zdokonalovat, zkrášlovat a udržovat. Moc nás to ale baví, žene vpřed a to, když hosté odjíždějí s pocitem, že si u nás odpočli a rezervují si hned další termín, je tím největším zadostiučiněním...
Většinou, když se to ale nejméně hodí a člověk má vymyšleno tolik věcí, co bych chtěl udělat, to přijde... A u mě to jsou "záda". Každý, kdo ví, o čem mluvím, rozumí, co to je a nepřeju tuto bolest, konkrétně ústřel zad - opravdu nikomu. Nic naplat. Klid, teplo a několik dní v totální indispozici mě možná upozornily na to, že nic neuteče a odpočinek je někdy důležitější, než práce ...
V dnešní březnový den už ale opět chodím po zahradě, stále ale ještě v hodně klidném kroku (vše mám totiž v dost čerstvé paměti:), ale už mi to nedá a snažím se pár věcí na zahradě připravit, uklidit, ustřihnout nebo vytrhnout.
To, co v těchto dnech na zahradě OrchardHouse probíhá, jsou první jarní zahradní práce, bez kterých se to každoročně neobjede. Stejně jako jsou na tom moje záda, i zahrada v těchto dnech vyžaduje pomalý a jemný přístup. Rostliny se teprve začínají probouzet a já se k nim i s touto něhou a ohleduplností snažím přistupovat.
Řebříček zahradní, trvalka, kterou v OrchardHouse najdete jak v barvě klasické žluté, tak i růžové. Je velmi nenáročný, povede se mu jak na přímém sluníčku, tak i v polostínu. Přes zimu ho nechávám tak, jak se sám na podzim připravil, dodá mu to určitě i ochranu proti mrazům. Teď na jaře ho ostříhám a pokud je velký, rozdělím. Prospěje mu to.
Modřenec hroznatý. Moje TOP nejoblíbenější jarní květinka. Mám ji jak v nádobách, košících, ale hlavně v záhonech. Tato cibulová rostlinka vylézá po zimě mezi prvními a své dlouhé listy tak trochu znepříjemňují možnost prorazit modrým, voňavým květům. Proto jim (listům) v toto období trochu musím pomoci sestřižením.
Čisteč vlnatý, neboli oslí uši. Tato trvalka si lebedí na všech skalkách, ale zdobí svojí sametově stříbrno-zelenou barvou i každý kraj záhonu. Snese přímé slunce a já na ni nedám dopustit. Dnes jsem z ní vyhrabala staré, po zimě suché a nepotřebné listy a tato vděčná kráska zahrad bude za dva týdny jako nová:) Můžete si k ní dovolit vše co se vám zlíbí. Rozsazovat i přesazovat.
Rozchodníkovec nádherný. Rostlinka, z které mám radost celoročně. V toto období zbavím rozchodník uschlých loňských lodyh s květy, které byly ale ozdobou zahrady po celou zimu. A dnes už tam vidíte malé, čerstvé výhonky, které se protlačují k životu. Dávám je všude... Uděláte radost nejen sobě, ale i čmeláčkům..
Stejně jako móda zažívá s odstupem času svůj návrat, i pěstování pokojových rostlin se dočkalo od 70.let zase svého slavnostního comebacku a boomu.
Mnoho z Vás mi píše, jak to, že se mi daří tolik pokojových rostlin v OrchardHouse udržet při životě.
Nejsem žádný odborník. Tedy samozřejmě se mi stává, že některé chudinky se nedočkají dlouhého a šťastného života v mojí péči:) Ale nestydím se za to a stále se s nimi učím žít, starat se o ně.
Pravda je, že pokud to nevzdáte, přijdete na mnoho fíglů, co a jak která květina potřebuje.
Mezi moje nejmilovanější patří fikus Lyrata. To je ten hned vedle na obrázku, s velkými mohutnými listy. Není úžasný? Jediné co potřebuje je to, abyste s ním moc po bytě necestovali, rozhodli se pevně pro jedno místo, kde bude mít dostatek světla. Nepotřebuje být úplně u okna, ale někde v tmavém koutě nebude asi úplně šťastný. Zálivkou u tohoto druhu šetřete. Stačí mu opravdu málo, třeba i 1xtýdně. Já mám určenou na tento fikus neděli:)
Fíkusy jsou celkově ideální pro pěstování. Je jich mnoho druhů, jsou nenáročné a hlavně, vždycky si některé namnožím, pro případ, že se se mnou jeden z nich rozloučí:) Množení dělám buď ponořením řízků do vody, což mi slouží i jako dekorace ve skleněném válci - a nebo píchnu odstříhnutou větvičku přímo do hlíny. Úspěch je zaručený. Zkuste to také...
Aloe vera máme v OrchardHouse na okenním parapetu, na východní straně v obývacím pokoji a líbí se mu tam myslím až moc:) Mezi nenáročné pokojovky patří také fitonie, voskovky, zamiokulkas, difenbachie, lopatkovec, tchýnin jazyk. Všechny u nás v OrchardHouse uvidíte.
Na okenním parapetu v pokoji Grey máme i výsadbu ve skleněném teráriu. Ideální pro tato zelená akvárka jsou sukulenty, ale i fitonie nebo kvetoucí kalanchoe. Určitě jim ale dopřejte opravdu hodně světla, jsou stísněné v jednom místě, nemají to, co v klasickém květináči dostanou a tak je jejich obměna jednou za čas opravdu nutná.
"Pěstitelé musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy, zahrada nikdy nepřestává růst. A součastně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění se mu také život ve velké dobrodružství. Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země." - Paulo Coelho, kniha Brida
Krásný podvečer od nás, z OrchardHouse:)
Vánoční ozdoby jsou pěkně zpátky ve svých krabicích a budou si v klidu čekat zase na svůj čas ... Přestože dobu vánoční a dekorace s tím spojené mám moc ráda, tak v momentě, kdy doma už nevisí žádná třpytivá hvězda a je čisto - zbožňuji. Je to něco jako úleva, když vše zmizí a přichází na řadu něco nového, čistého, na co se můžu zase těšit a třeba i vyrobit:)
Právě v tyto dny už pomalu pokukuju po jarních cibulkách a výsadbě, kterou bych si mohla udělat radost a oživit naše bydlení. Máte to také tak?
Kombinace mechu mě stále baví a v toto zimní období je naprosto přirozená. Stačí tedy pořídit pár cibulek narcisu, modřence, hyacintu či amarylis a položit do útulné mechové peřinky, obklopit šiškami, kůrou, klacíky a nádhera je na světe:)
A co dělat proto, aby nám tyto jarní cibulky vydržely, nevykvetly v našich přetopených bytech hned třetí den a my se z této krásy mohli radovat co nejdéle? Moje rada zní: nezalévat. Všechny tyto cibulky, ať jsou již ve skle, v terakotě, formě na bábovku nebo jen tak čistě na dřevěném tácu, stačí maximálně 2x do týdne orosit. Dopřát kořenům vláhu formou jen tohoto vlahého osvěžení.
Dávejte ale jen pozor, abyste cibulky úplně nevysušili, to by byla škoda. Jednoduše s citem orosit a uvidíte, že tyto jarní dekorace si užijete o mnoho dní déle:)
Tak a je tady. Další Nový rok. Tentokrát opravdu s magickým číslem 2020 (trochu na to věřím:))
Začátek ledna, čas plný novoročních předsevzetí, citátů, rad jak žít a nežít, čas možná až trochu traumatizující tím, jak žít dokonale, správně a na plný výkon.
Já sama nejsem a asi nikdy jsem nebyla zastáncem žádných předsevzetí, úkolů a challenges. A to víte, že by se jich našlo: jíst zdravěji, kafe méně, vody více, číst pomaleji, běhat rychleji, naučit se nový cizí jazyk, odnaučit se mluvit sprostě, víc spánku, míň bílého vína, víc času s dětmi, míň času u počítače, no a takhle bych mohla pokračovat dál a dál...
Pro mě Nový rok znamená opravdu něco "nového", na co se CHCI těšit. Tak k tomu i přistupuji. A to úklidem fyzickým, tak i mé duše. Pracovní stůl mám na Nový rok krásně čistý, bez žádných restů. Koupelna a šatník taky prošly bouřlivým odpolednem plným čístky a následně provoněním... Tyto úklidové dny považuji za něco očistného, zklidňující a připravujícího se na "nový" start.
Když už se chci ale opravdu přesvědčit, že všechno bude dobré, otevřu alespoň čínský kalendář s předpovědí na tento rok a věřte, že vždycky se tam najde spousta pozitivních věcí, které dokáží člověku zvednout náladu a správně namotivovat:) A to, že se vrátím k mé milované józe zase až třeba v květnu a ne hned 1.ledna mi vůbec nevadí:)
PS: Víte, že rok 2020 bude v čínském znamení rokem Krysy? Prý absolutně úspěšný a skvělý rok pro nás všechny... Tak přeji Vám všem, mým IG přátelům jen to nejlepší a jsem ráda, že Vás tady mám:)
Vánoce 2019. První, vánoce v OrchardHouse.
Dočkala jsem se:) Dlouhé tři roky práce s přestavbou, terénními úpravami a brodění se sutí jsou za námi. S pokorou se otáčím a jsem opravdu vděčná a šťastná za to, co se nám povedlo. Teď, když už v OrchardHouse praská oheň v kamnech, všude je útulně a teploučko a k tomu čas vánoční - tak to je pocit opravdového zadostiučinění a vyvrcholení našeho úsilí.
Vánoce a dekorace jdou ruku v ruce a chuť, dát zbrusu novému domečku slavnostní vánoční třpyt mám letos o to větší.
Nejvíce mě baví dekorace přírodní, kdy za pomocí mechu, šišek, břečťanu a větví máte za chvíli svěží zákoutí. A když se vše ještě rozzáří vánočními světýlky, kouzlo je na světě.
Moje letošní tvoření přikládám níže do galerie. Ty všechny Vaše krásné nápady a inspirace posílejte určitě dál, miluju se motivovat od tvořivých lidí a inspirace není nikdy dost:)
Krásné vánoce od nás, z OrchardHouse přejeme.....
Úklid domova patří pro někoho mezi noční můry, leckdo to moc neřeší a někdo si v úklidu absolutně vyžívá a musí mít vše prostě "tip top".
Já sama patřím asi někde do zlatého středu. Vše záleží na tom, jaký mám den a hlavně chuť otevřít někde skříň, komodu, udělat čístku a další kout domova dát zase do pořádku, alespoň na chvíli, než se tam opravdu prazvláštní metodou nastřádá tolik věcí, že se nestačím divit..
Když už se do úklidu pustím, musím mít tedy nejprve a především dobrou náladu, kterou si ještě více umocním pohodovou hudbou. A samozřejmě po ruce pár osvědčených pomocníků, kteří mi práci s úklidem usnadní a dům skvěle provoní. (nejoblíbenější vůně je řada Ambra)
Dnes bych Vám ráda představila značku Sidolux, která je opravdu úžasná a u nás v OrchardHouse má dlouho své místo. V jejím portfoliu naleznete vše, od úklidu podlah, koberců, tak povrch nábytku, ale i leštiče oken, zrcadel, vonné sáčky - prostě vybere si každý. Úžasné na této německé značce je to, že opravdu funguje, provoní celý byt a přitom nestojí majlant.
Za mě v tyto vánoční dny určitě vede Sidolux Vánoční edice, s vůní pomerančů, citrusů, skořice, použít lze jak na podlahu, či klasicky přidat při umývaní povrchů v bytě. Kromě dokonalé čistoty voní doma opravdové Vánoce. Já sama kupuji v DrogerieZDE, tak mrkněte také...:)
Vánoce. Čas klidu, pohody a rozjímání.
Letos mám pocit, že Advent je tu zase nějak moc rychle:) Díky nádhernému podzimu mám dýně všude ještě krásně čerstvé, dokonce chryzanhtény ještě kvetou... A najednou pryč s nimi, přichází čas adventní a já začínám otevírat krabice s vánoční výzdobou. Určitě nemůžu tvrdit, že se dostavuje čas klidu a pohody - alespoň ne v tento moment:) Máte to také tak?
Já sama jsem zastáncem přírodních dekorací. Miluju vůni jehličí, šišek, přidaného borůvčí, ale i napadané borovicové kůry nebo nadýchaného mechu. Pokud Vás bude některá z mých dekorací motivovat, budu nesmírně ráda a naopak, neváhejte posílat zase ty Vaše, inspirace není přeci nikdy dost:)
To, že má OrchardHouse hned za svými zády vybavenou dílnu s šikovným chlapem už víte:) A to, že vyrábění nás baví, není tajemstvím už vůbec...
Takže dnes přichází na řadu výroba dřevěných domečků, alá celé vesničky... Vidět po zemi odřezky dřeva různých tlouštěk mě nenechává chladnou, takže sbírám všechny možné typy prken, fošen, natřených i oloupaných a střádám si je pěkně v rohu naší tvořírny:)
A právě dnes je ten ideální den, kdy se mohu mezi nával jiných projektů nenápadně vetřít s tím, že bych potřebovala u vybraných prkének "jen" seříznout rohy, tak, aby vznikl ideální tvar domečku. Jde opravdu o zábavnou práci, při které nechyběl letos ani náš 10-letý syn, který vše sám udělal, do domečků vyvrtal dírky a já už jen dle fantazie zavázala šňůrkou, popsala černým či bílým fixem a našla to nejlepší místo pro jejich galerii.
Vytvořte si také nějaké doma... Jde o opravdu pohodovu zábavu, práce není nijak náročná a přesto přinese toliiiik radosti:)
Ano, ano, vánoce se pomalinku, nenápadně blíží.
S výzdobou začínám až poslední víkend v listopadu, tedy téměř s první adventní nedělí. Jsem milovník podzimu, takže ano, ještě teď u nás v OrchardHouse najdete venku dýně a všechny podzimní dekorace, které nechávám žít do poslední minutky:)
Ale když je nálada, proč něco málo si nevyrobit už dnes. Třeba taková jednoduchá, papírová girlanda je hotová teď a hned a přitom nadělá tolik krásy.....
Potřebujete vzít pouze kousek starých novin, letáků nebo jako já zašlé notové listy, vystříhat požadovaný tvar, protáhnout šňůrkou či nití a je hotovo:)
Pokud byste hledali případně tvar stromečku, který jsem použila já, tak využijte TENTO.
Posílám pozdrav a ať se nůžkám daří:)
Krásnou neděli od nás....
Podzimní tvoření ještě stále pokračuje, přestože v dílně bez topení už to není nic moc. Na nohy tedy pořádné boty a jde se na to:)
Dnes jsem přišla s tím, že by se mi do našeho farmer stylu líbil držák na vázičky, spíše tedy skleničky. Je ideálním doplňkem do každého útulného domova a kombinaci dřeva a skla prostě miluji.
Každopádně se s Vámi chci jen podělit o to, jak rychle na to. Můj úkol zněl jasně: "Sežeň vhodné skleničky". Pro mě bylo nejjednodušší vlítnout na otočku do Kiku. Často pro naše projektové dny je tento levný obchod ideálním řešením, který splní to, co očekáváme.
Jediné, v čem byla překážka, bylo vykroužení otvoru do víčka. To byl trochu oříšek, ale za pomoci vykružováku se nakonec podařilo.
Dozdobit lze během roku třeba jen lýkem, položit na okenní parapet a je to. A představte se v něm krásné žluté jarní tulipány:) Už se těším:)
Taky jste se letos rozhodli, že si přece jen ten šípek nasbíráte, nasušíte, tak jako já? Jít ven, vzít sebou děti, nebo když ty odmítají, tak alespoň pejska a natrhat během chvíle košík šípku, není vůbec za trest. Je to nádhera. Obzvláště letos, když je šípku taková úroda.
Se sušením je to u mě tedy horší... První várku jsem dala do supermoderní trouby, která má funkci sušení, takže jsem jen mávla rukou a šla od ní pryč, jako že když se vrátím, tak bude hotovo. Bohužel, šípky byly hooodně měkké, vůbec nebyly vysušené.
U druhé várky natrhaných plodů už jsem zvolila klasické, pomalé sušení na sluníčku. Tedy přes den během babího léta ven, navečer pěkně domů, do tepla. Vyplatilo se. Zůstaly krásné, sytě červené, tvrdé a plné slibovaného vitamínu C.
Pro šípkový čaj mám nejvíce osvědčenou metodu nálevu, kdy 2 polévkové lžíce rozdrcených plodů zaliju půllitrem vody a v tomto nálevu je nechám nejlépe přes noc louhovat. Druhý den jen přecedím přes sítko a ohřeji max.na 70°C, aby mi varem neutekly vitamíny ven:)
Šípkový čaj je ideální v podzimních dnech jako prevence proti všem rýmičkám, nachlazením a chřipkám. Tak Vám dám vědět počítám tak v únoru, jak na tom s tou mojí imunitou budu:)
Určitě jste se s tím slovem již setkali. Hygge. Návodů na výslovnost jsem našla během chvíle asi 7, a to pokaždé jinak. Nejblíže je asi "hýke", tak trochu zastřeně, prostě dánsky:)
Ano, odtud tento trend dnešní doby přichází. Z Dánska. Termín hygge lze nalepit všude, kde jde o něco hřejivého, útulného, pohodlného, plného tepla domova a lákavého odpočinku, nebo klidně taková procházka podzimním lesem je určitě také hygge.
Pokud splníte alespoň jeden bod z níže uvedených, jdete s dánským životním trendem a jste určitě Hygge:
1. Dejte si teplý nápoj
2. Vezměte si kousek domova ven, do přírody
3. Vypněte světla
4. Poohlédněte se po něčem měkoučkém
5. Obklopte se věcmi, které vyzařují ze sebe kus nějakého života, příběhu
6. Prostřete si stůl plný přírody, teplého drinku, navlékněte pletené ponožky, přehoďte přes sebe deku a užívejte toho fenoménu dnešního dne, zvaného Hygge:)
Pravda je, že i my, v OrchardHouse, ačkoliv asi i nevědomky, životním stylem Hygge žijeme a pro naše hosty jej tvoříme. Budeme rádi, když si hygge atmosféru přijedete nasát právě k nám, kde o relax a pohodu není nouze.
Hostům, kteří budou trávit svůj čas u nás, v ubytování v soukromí OrchardHouse, chceme dát opravdu pocit pohody, soukromí, klidu a relaxu.
Proto jsme dlouho přemýšleli, jak nejlépe vše zkombinovat a přitom zůstat stylem u našeho farmhouse bydlení.
Jen na minutu se při chůzi venku zastav, v tichu se podívej na nebe, a zkus si uvědomit, jak úžasný život je.
Vytvořili jsme proto zázemí, kde budete mít neomezeně a celoročně možnost využívat jacuzzi pro 5 osob, finskou mokrou i suchou saunu s aromaterapií a odpočinkovou zónou. Pokud si jen představíte, že na konci dne si posedíte u prostorného ohniště, vezmete sklenku vína a přitom si ještě dáte wellness proceduru, věříme, že budete spokojeni:)
Hodně z Vás nám posílá dotazy na naši samotnou rekonstrukci a dílčí práce.
Pokud bych chtěla psát jen o jednotlivých krocích, kterými jsme šli, někdy tápali a jindy zase udělali jen mávnutím ruky, bylo by to na dlouhé povídání. Nikdy neříkám nikdy a přijde třeba čas, že ten náš příběh sestavím:)
Pro představu a ukázku přikládám dnes alespoň pár momentů "Před a Po", které jsme zachytili během naší rekonstrukce a ty snad přiblíží více z našeho projektu.
Čerpali jsme určitě zase a jen z naší milované Ameriky, kde remodeling patří k velké oblibě a nápadů je tam tolik, že nevíte, co byste chtěli dřív. Trochu litujeme, že jsme tady byli limitovaní zděnou stavbou a také na trhu chybí dost věcí, které by vše do stylu farmhouse více umocnili. Museli jsme si hodně pomoci vlastní kreativitou, což je ve finále ale stejně to, co pak člověka nejvíce hřeje, když na svém díle je vidět jeho vlastní "já". Kdo tedy v tento moment ještě váhá, zda do rekonstrukce jít či ne (tak, jako jsme před 3 lety váhali my), nebojte a směle do práce:)
K mému podzimnímu tvoření neodmyslitelně patří čerstvý, přírodní věnec na dveře.
Všude okolo nás je tolik materiálu, že buď stačí větvičku vzít a jednoduše strčit do vázy, a nebo si prostě více pohrát. Samozřejmě vzbudit se s kreativní náladou je nutnost - alespoň u mne:)
Já sama mám ráda jednoduchost, takže nečekejte žádné náročné postupy a techniky.
Tento věnec, který nám právě visí na dveřích našeho OrchardHouse, jsem udělala tak, že:
slaměný korpus jsem omotala pnoucím břečťanem. Ten udělá bohatý základ a krásně zakryje slámu. Pokud je někde větvička neposlušná, pomůžu si vázacím drátkem. Ale opravdu jen minimálně. Pak dále přidávám větvičky hlohu s červenými kuličkami, šípek, dubové listí, ruj, pro luxusní vzhled si neodpustím ale i mnou milovaný eucalypt. Umělá jablíčka, papírový drak, nebo mini dýně - to vše už jen jako poslední tečka.
Věnec vás musí hlavně bavit. Pak se dílo určitě povede:)
Rekonstrukce domu nám dala 3 roky zabrat. Tři roky práce, nápadů, předělávek, ale i dohadování se, jak nejlépe náš OrchardHouse vytvořit, aby byl nejblíže našim snům a představám.
Čas, kdy se už pokoje plnily nábytkem, vybírala jsem styl, byl pro mě kouzelný, skoro až neuvěřitelný.
Proto jsem se snažila každý kus věci, co u nás uvidíte, vybírat opravdu srdcem, přitom však stále v duchu farmhouse.
Nábytek, který v OrchardHouse je, je dílem manžela, co umí vzít dřevo do ruky a vykouzlit z něj to, co já mu nakreslím a vysním. No a já pak už jen žasnu, že se zase trefil. (To, že ale okolo výroby proběhne nutná výměna názorů, naštvání a zabouchnuté dveře, samozřejmě i k naší tvorbě patří - nebojte:)
Řekne se držák toaletního papíru. Věc, která nepatří mezi nejvýznamnější doplňky domova a nebo se jí prostě jen z nějakého možná i ostychu nevěnuje dostatečná pozornost?
Když jsme u nás, v OrchardHouse, ladili design koupelen, trápilo mne, jak s tímto detailem dosáhnu typického farmhouse vzhledu a přitom neztratí vše na své praktičnosti.
"Život je jako rulička toaletního papíru, čím blíže jsme konci, tím rychleji ubývá".
Na řadu musela přijít vlastní výroba a mám z ní neskutečnou radost. Udělat zásobu toaletního papíru nebylo nikdy zábavnější.
Pro Vás ty, co se také rozhodnete pro domácí výrobu držáku toaletního papíru jsem do galerie návod, kdy jsem manželovi koukala pod ruku a fotila každý jeho krok:)
A co tedy budete potřebovat?
Když jsme koupili tento starý dům a začali přemýšlet o rekonstrukci, chtěla jsem do domu vnést alespoň něco původního. Moc možností mi nedával, ale přece jen jsem něco našla:)
Každé stavení na venkově skrývá nějaké to harampádí. Někdy jde ale přímo o poklady. A toto zrcadlo je toho důkazem.
Na jeho výrobu jsme vzali starou rezavou obruč ze sudu, obrousili, natřeli. Pak přišlo na řadu to, jak nejlépe zrcadlo do tohoto nesouměrného kruhu vsadit. No a přichází na řadu zase ten, kdo doma umí kouzlit s dřevem a vytvořil mi dřevěný podklad pro nalepení zrcadla, které vám v každém sklenářství vyříznou na počkání a o zanedbatelné částce ani nemluvím:)
No a krása je na světe... Takovou radost nám tam dělá...
Dnes bych se s vámi ráda podělila o moji zkušenost s hmyzím hotelem, domečkem, palácem, nebo jak chcete této trendové zahradní záležitosti říkat:)
Ano, ani nás tento hit neobešel a nátlak doma na jeho výrobu byl tak intenzivní, že jednoho odpoledne se manžel slitoval a těch pár prkének pro mě sbil k sobě. Vypadá to vše velmi jednoduše, ve skutečnosti mi věřte, jednoduché to je:)
Z mé strany vznikla představa, jak by mohl vypadat, ze strany toho, kdo umí vzít do ruky nejlépe staré, neopracované dřevo, které někde již dlouho leží a čeká na tu správnou příležitost, pak vznikla konstrukce.
Co tedy vše budete na jeho výrobu a výplň potřebovat? Jak jsem říkala, pár starých prken a pak vše, co na vás v přírodě mrká s prosbou - vezmi si mě domů:) Tedy staré klacíky, šišky, rákosí, suchá tráva, z rohu zahrady stará cihla, ale i pařez, do kterého jsme pro naše hosty navrtali jen pár otvorů, aby hotel nabyl vyšší třídy pro jeho obsazenost:)
Že jste hmyzí domek postavili a stále je prázdný? Vydržte... Hmyzí hosté si prý o vás již šuškají, ale ten pravý okamžik na jeho osídlení musí přijít sám. A přijde:) Kromě toho, že dopřejete přírodě prostor u Vás na zahradě, jeho stavba, ať už je maličká, nebo větší, se stane určitě ozdobou vašeho zeleného místa.
"Kdo má židli, ten si bydlí" - a když se přidá k židli i stůl od nás, tak to je potom to pravé kouzlo domova.
Tento masivní stůl, vyrobený ze smrkového dřeva a masivní porce železa vydrží nejen kupu nádobí, ale věřte, že zde si můžete hodit nohy opravdu na stůl:)
Současný trend je kombinace kovu a dřeva, avšak ne vždy kvalita výrobku splní naše očekávání. Sami jsme zakoupili levnější variantu tohoto stolu, okolo kterého můžeme bohužel jen projít, nikoliv se ani otřít:) Moc toho neudrží a žiju s tím, že ani dlouho nevydrží.
Proto jsme se pustili do své vlastní výroby:)
V našem OrchardHouse uvidíte hned několik druhů polic. A všechny jsou úžasné.
Tady u nás v OrchardHouse jsme obklopeni vším, co k venkovu patří. Teď to jsou třeba keře, které se prohýbají pod tíhou uzrálých malin.
Ten, kdo má doma krbová kamna, nebo rád posedí v létě u ohně, ví, že bez dřeva se to neobejde.
I tak obyčejná věc, jako je zahradní hadice, může mít své krásné místo a stát se úžasným doplňkem vaší zahrady.